10.4. – 17.4. 2010

Loď: Hanse – Emotion;
Délka 9,55;
Šířka 3,30;
Ponor 1,75;
Motor 15kW;

Marian Bubeník
Libor Tomšík
Miloslav Panský - Mips
Jan Patera
Jan Jindra - Jindrák
Karel Syka - Kodl

sobota 10.4.10

Sobota ráno, soukáme se ze spacáků a pokračujeme v cestě do Greifswaldu. Několik hodin spánku během cesty přišlo k duhu, kolem půl osmé přijíždíme do maríny a následuje klasická procedura, zavolat obsluhu charterovky, převzít loď, natlačit do lodě zásoby a zavazadla. V maríně si ještě prohlídneme několik hezkých lodí a ve 1340 odplouváme směrem k zálivu, tuším, že most nestihneme. Schází nám pět minut, když za rákosím vidíme otevřený most, ale po najetí do „cílové rovinky“ zřízenci most začali zavírat. Podivnému, lehkému závanu spálené gumy při plavbě na motor z maríny k mostu nevěnuji pozornost. Měl bych… Máme dvě hodiny času do dalšího otevření, které využíváme k vaření, konzumaci a sledování různých kajaků, kánoí a dračích lodí, kterými se to tady hemží, fotíme o sto šest. V 1500 proplouváme otevřeným mostem a motorujeme na záliv. Vítr N, NE 15-18uzlů. Po několika mílích v plavební dráze umlčíme motor a do plachet pustíme vítr. Cesta pokračovala celkem normálně a s přibývající výškou vln, narůstala také moje nevolnost, až vyvstala potřeba rychlého přesunu na závětrnou stranu a mozkové centrum dává jasný povel vyprázdnit. Později vítr zesílil. Někde v oblasti kolem Greifswalder Oie bylo potřeba nastartovat motor, protože povolilo refovací lano druhého refu a první ref se téměř rovnal plné plachtě. To už jsem polehával v kokpitu a nakonec jsem se odkulil do podpalubí. Po chvíli, co motor běžel, se najednou ozvalo pískání a z prostoru motoru se vyvalil dým. Naštěstí nic nehořelo. Kája šel prozkoumat situaci, stačil nasadit vypadlou hadici chladícího okruhu, ale směs různých pachů a mlhy z motorového prostoru udělalo své, nakonec zalehnul v kajutě. Padlo rozhodnutí změnit kurz a plout do Sassnitz, kam se dá i za nepříznivých podmínek vplout na plachty. Protože alternátor nedobíjel už od chvíle, kdy jsme vypluli, baterie se pomalu ale jistě vybíjeli, proto kluci vypnuli světla aby svítili alespoň před přístavem a fungovali základní přístroje, Libor informoval o naší situaci a záměru přístav Sassnitz. Nabídku asistence člunu odmítli. Vítr foukal 5-6 Bf. Kolem třetí hodiny ráno jsme vpluli do přístavu, ale po nastartování motoru se během krátké chvíle ozvala signalizace přehřátí, proto byl okamžitě vypnut bez dalších pokusů jej použít. Klukům se podařilo po vplutí do přístavu přirazit k molu a bylo nutné loď odtlačit několik stovek metrů na místo stání. Vysoukal jsem se z podpalubí jakmile jsem viděl světla na molu a najednou jsem se cítil lépe. Mips popadl přední lano do teplých a tahal tu naší Emotion podél mola s naší asistencí, abychom jí neodřeli, určitě pár stovek metrů. Burlakům na Volze opravdu nebylo co závidět., vyvázali jsme se a zalehli.

Napluto cca. 45 Nm.

neděle 11.4.10

Ráno jsem se domluvili s hafenmeistrem stání, dlouho jsem nepotkal tak nepříjemného tvora a potom jsme volali do charterovky a informovali o všem co se stalo. Netrvalo to dlouho a přijel mechanik, hrozně sympatický chlapík, ochotný a vstřícný. Hned se pustil do oprav, u refování se naštěstí nepotvrdila doměnka, že prasklo lano a vyvlíklo se z ráhna. Na motoru odešel klínový řemen, prvotní příčinou bylo zadřené ložisko alternátoru. Tudíž jsme museli čekat ještě do dalšího dne na druhý alternátor, zlepšilo se počasí, přestalo pršet, obloha se vyjasnila a vyrazili jsme si prohlídnout nejbližší okolí. Slunce je hotový kouzelník pro pozdvižení uvadlé nálady.

pondělí 12.4.10

Přesně v deset přijel mechanik s novým alternátorem, během chvilky dal vše dohromady a mohli jsme vyplout. Přijali jsme omluvu vedoucího pobočky naší charterovky za nepříjemnost, ale nabídka prodloužení charteru lodě bezplatně o den navíc byla pro nás stejně jalová, s prodlužováním pobytu jsme jaksi nepočítali, co naděláme. Kolem 1600 jsme opět vypluli kurzem cca 120st. Vítr foukal čistý NE. Měli jsme v úmyslu trochu si „podjet“ a potom zamířit na sever ke švédskému pobřeží. Postupem času opět vítr zesílil a vlny se zvětšili. Plavba se stala poněkud méně pohodlnou. Přišlo to trochu později, s menší intenzitou, ale stejně my opět začalo být blbě a nakonec jsem se přesunul do podpalubí a ležel v salónu. Později se k moři a větru přidala také hustá mlha a s ohledem na stav živlů a posádky bylo rozhodnuto plout do polského Svinoujsci. Kolem 03.30 jsme se vykulil do kokpitu, tma a mlha kolem dokola. Najednou se z mlhy vynořili světla lodě jedoucí za námi, lodivodský člun, možná byl zvědavý co za blázny tam plave. Za chvíli jsme ho ztratili z dohledu. Snažili jsme se zahlédnout bóje značící plavební dráhu, povedlo se a také jsme zaslechli horn, troubící na konci vlnolamu u vjezdu do přístavu. Neklamné znamení, že plujeme správným směrem. Po nějaké době se za námi opět objevili světla lodě, ale mnohem větší a přibližovala se celkem svižně na kolizním kurzu ze zadu, okamžitě jsme upalovali stranou změnou kurzu doleva a z povzdálí sledovali, jak nás předjíždí velká loď, pojmenovaná GRYF. Minuli jsme troubící horn a zahlédli pouliční osvětlení na nábřeží, ulevilo se nám, ale nebylo posekáno, hledali jsme vhodné místo na vyvázání. Přirazili jsme ke druhému molu vlevo, kde svítila lampa a seběhla se horda místních koček, čtyřnohých, bylo kolem 04.30 hod., na kapitanátu jsme se domluvili na stání, abychom nepřekáželi. Vše OK. Zážitek z této plavby byl opravdu intenzivní, protože v posádce vyvstala potřeba zapít šťastné přistání, až potom se šlo spát. Mrouskání kočičí tlupy na nábřeží jsme už nevnímali…

Napluto cca. 55 Nm.

úterý 13.4.10

Probuzení do hustého mlíka nevěštilo nic příjemného, ale nic s tím neuděláme a rozhodli jsme se pro obhlídku města. Sčítání škod po této noční plavbě skončilo u plastového držáku pod kompasem na kormidelním sloupku, ale Mips udělal výborný tuning stříbrnou izolepou a bylo opraveno, alespoň do předávání lodě, ale to bylo ještě daleko. Abychom se dostali do města, museli jsme z nábřeží Chemiků urazit několik jarních kilometrů kolem průmyslového komplexu. Světlým okamžikem pobytu ve Swiností byla prohlídka vojenské pevnosti a pizza. Nad mořem mlha ležela až do odpoledne, rozhodli jsme se proto plout na jih do Štětínského zálivu, kde svítilo slunce. Plavba kanálem i přes záliv byla na pohodu a večer jsme přistáli v Altwarpu. Jedinou pihou na kráse bylo divné hvízdání z převodovky při otáčkách nad 2000. Do této chvíle to buď nehvízdalo nebo jsme podivný zvuk nevnímali pod náporem hlubších zážitků.

Napluto cca. 18 Nm.

středa 14.4.10

Byl čas po několika dnech na teplou pohodlnou sprchu v maríně. Odpočinuli jsme si a zajeli do Nového Warpna pro radu (někoho zkušenějšího) jestli by s převodovkou mohl být problém, protože nás čekal úsek poměrně delšího motorování. Trochu to zkrátím a předběhnu, bylo nám řečeno, že v převodovce je emulze vody a oleje, to znamenalo potencionální problém, proto jsme odpluli do Trebieze, kde lze loď zvednout z vody. Večer přijel vedoucí pobočky naší charterovky osobně, vše si poslechl, prohlédl a řekl, že je to OK, zvuk normální, olej vpohodě…. a dost nasupěný odjel. Na jednu stranu se mu nedivím, jet přez 80km jen tak tam a pak zase zpět nepotěší, ale po zkušenostech nočního úprku do Sassnitz, jsme nechtěli trčet někde na kotvě, mezi mělčinami na řece Peene, s nefunkční převodovkou. Ve Warpně jsme zašli na oběd, který kvalitou určitě nepřekonal žádnou podprůměrnou závodní jídelnu. Jak řekl Libor: „…rozumím proč jídlo místní specifické chuti nepřekonalo hranice regionu…“. To že nás místní švihák, jemně řečeno trochu natáhl při výměně eur za zlote, snad ani nestojí za zmínku. Plachtění do Trebieze rychlostí 7 uzlů a někdy i krapet víc, byl zlatým hřebem celého dne. Trochu jsme se v maríně v Trebiezi sblížili s místními při vyvazování na bójku, ještě že byla loď ocelová a majitel dělal jako že nic, pohoda. Nechtělo se nám stát u mola, s půl cm vrstvou ptačího trusu… znamenalo to ale přejet s lodí a vyvázat se k větší bóji, na které už bala ona ocelová jachta vyvázaná.

Napluto cca. 15 Nm.

čtvrtek 15.4.10

Nádherné ráno, vyplouváme už po půl osmé, na nás nezvykle brzo, vlny na zálivu nejsou skoro znát, fouká ze severu a stoupáme rychlostí 6 uzlů, opět lahůdková jízda. Postupně se všichni vyhrabali ze spacáků, Mips jěště o něco déle a spanilá plavba pokračovala až do oběda. Na zálivu jsme projeli hranice a na německé straně jsme míjeli německý člun pohraniční policie nebo jak se jim dnes říká, možná si říkali, když nám kynuli na pozdrav, že se ještě uvidíme. Odpoledne jsme vpluli na řeku Peene a čekal na nás první otevírací most. Nadšení z pěkného mezičasu přeplutí zálivu nás ochladila vyhlídka čtyřhodinového čekání na otevření mostu, zůstali jsme na kotvě a asi bychom se už nudili, kdyby se najednou neobjevil zelený člun s bílým nápisem Zoll. Staří známí ze zálivu. Vyvázali se na nás bokem, moc nefoukalo, s kotvou nebyl žádný problém. Proběhla kontrola dokladů osobních i lodě, dokonce jeden prolezl úložné prostory v lodi. Chlapci potřebovali asi trochu zabít čas ve službě a nám připravili malé zpestření už téměř nudného čekání. V 1645 byla cesta volná a most se za námi pozvolna zavřel. Cílem dne bylo doplout do malé maríny Ziemnicz, s deklarovanou hloubkou 2,1m. Z plavební dráhy nebyla trasa do maríny vzdálené cca 100m značená a po prvním neúspěšném pokusu jsme raději pokračovali do Wolgastu, kde bylo stání pohodlné, s dostatkem vody i el. přípojkou za 1/2 eura. V klidu jsme zjistili otevírací hodiny velkého mostu a skočili do spacáků.

Napluto cca. 46 Nm.

pátek 16.4.10

Abychom měli časovou rezervu vstávám s Honzou a Karlem v 0520, ještě je šero a vyplouváme v 0537, most pár desítek metrů za nábřežím bude otevřený v 0545. Do Peenemunde je to opravdu jenom kousek a před marínou budím Libora, aby nám pomohl s vyvázáním, protože v maríně moc prostoru pro manévry není a fouká vítr 18-19 uzlů. Kluci se vydali na prohlídku ponorky a následně jsme navštívili muzeum, kde je expozice věnovaná výrobě německé rakety V2 z druhé světové války a jiným vojenským exponátům. Prohlídka je zajímavá, dlouhá a po 3 hodinách jsme toho měli opravdu dost a to jsme už ani všechno nečetli. V maríně platíme 3 eura za denní stání. Odpoledne nastala naše hodina a kolem 1600 vyplouváme směr Greifswald, vítr máme na zátoce téměř do „čumáku“, motor nevypínáme a v podvečer se vyvazujeme před mostem.

Napluto cca. 29 Nm.

sobota 17.4.10

Pěkný, slunečný, ale větrný den, plujeme do maríny, dotankujeme naftu a po několika pokusech přeci jenom zacouváme mezi kůly k molu, pouštíme se do vybalování a úklidu. 80ti eury kompenzujeme prasklý držák kompasu. Prodřené vyvazovací lano šéf charterovky toleroval, do Sassnitz jsme museli zajet nouzově, ne z naší vůle, tedy OK a nad ztracenou krytkou windmeteru mávl rukou. Rozloučili jsme se s Liborem, který jel po vlastní ose do Štětína a vyrazili jsme k domovu.

Napluto cca. cca. 3 Nm.