plavby 
kontakt
svitani

 
zpět
Plavba na ostrov Utklippan 2011
24.9. – 1.11. 2011

Loď: Bavaria 38 cruiser – Franzi;
Délka 11,72;
Šířka 3,90;
Ponor 1,95;
Motor 28hp;

Marian Bubeník
Libor Tomšík
Karel Syka - Kodl
Zdeněk Steininger
Dan Svoboda
Martina Kubátová
Pavel Klimeš
Petr Procházka - Chajda

sobota 24.09.11

Relativně odpočati a natěšení prijíždíme do Breege, po běžných formalitách a čekání na check in, vyplouváme v 1500. Vyplutí předcházelo nasazování kosatky přinesené z opravy a menší technické přípravy. Zlatým hřebem bylo nafasování blistru, jak říkali místní, nebo-li genakru. Předpověď pro náš týden nebyla moc větrná, vyjímečně a proto jsme si připlatili za plachtu do slabého větru. Spinakr nebyl k mání, pouze genakr, ale uznávám, že je univerzálnější a i do budoucna, pokud bude volba mezi genakrem a spinakrem, bude volím genakr. Plni teoretických informací, jsme plachtu přibalili a vypluli kanálem k volnému moři. Po dvou hodinách s menším přehmatem při hledání správných bójí k vyplutí na otevřené moře, jsme se dostali před Rujánu, ale větru moc nebylo. Motorovali jsme tedy dál až k Arkoně, pomalu se začalo šeřit. Nejdřív jsem přemýšlel zůstat na kotvě a čekat na vítr, ale po Liborovo námitce jsem uznal, že bude lepší pokračovat v plavbě a zanedlouho se rozfoukalo, mohli jsme pokračovat pod plnými plachtami. Foukalo maximálně do 10kn, ale na rychlost kolem 3-4kn nám to stačilo.

neděle 25.09.11

Po rozednění jsme vytáhli genakr a kolem 0700 jsme za sebou měli cca 65NM, to nebylo špatné. "Krovka", jak jsme genakru říkali, je super věc a před polednem nám na obzoru své obrysy ukazoval Bornholm. Počasí bylo tak nádherné, že Libor neodolal a skočil do vody s foťákem. V neoprenu to nebyl takový problém.
Při pohledu na Bornholm ze vzdálenosti pouhých několika mil, šel vítr spát úplně a museli jsme opět nastartovat motor. Rozhodli jsme se pokračovat v plavbě dál bez zastávky na Bornholmu. Volba padla na ostrov Utklippan, v posádce sice zavládlo na chvíli menší rozladění, ale plavba probíhala poklidně a nebyl důvod nezkusit plout dál. Motorovali jsme do chvíle, než se rozfoukal vítr, abychom co nejrychleji propluli plavební dráhu severně od Bornholmu, to už byla naše pozice téměř na jejím konci a plachtili jsme vesele dál na sever. Dostatečný počet členů posádky a podmínky dovolovaly abychom drželi v pohodě dvouhodinové hlídky ve dvojicích.
Plavba byla pohodová, skoro přímo na sever, tedy kurzem na polárku a s Chajdou jsme obdivovali to nekonečné moře hvězd nad hlavou. Pohled na noční oblohu byl úžasný, ale vidina teplého spacáku má také něco do sebe. Jediné co mi vrtalo hlavou bylo, že jsme neviděli maják Utklippanu, který měl v mapě uvedenou dohlednost asi 32NM. Později jsme viděli proč.

pondělí 26.09.11

Kluci mne ráno probouzí na hlídku, ostrov je už na dohled. "Támhle je tuleň." slyším Dana a to mne popohnalo ze spacáku rychle se obléknout. Vidět na vlastní oči tuleně ve volné přírodě se nestává každý den.
Ovšem důležitější bylo připravit se na vplutí do maríny. Podrobnější mapu ani info o tamních marínach, či přístavech jsem neměli (mapový plotr se dal celkem slušně vyzoomovat, to ano), ale v mapě byla uvedená hloubka pro nás dostačující.
Libor zkoušel dotaz rádiem do přístavu, bez odezvy. Přiblížili jsme se a zahlédli stěžeň, to mi dodalo klidu. Koneckonců zaměstnanec maríny v Breege, který nám návštěvu ostrova doporučil, by nás snad neposlal někam, kam se nevejdeme. S vyzoomovaným plotrem v kokpitu a očima na stopkách jsme vpluli do přístavního bazénu a zhruba po 40 hodinách poklidné plavby jsme se vyvázali. Téměř nic nebránilo vydat se na prohlídku ostrova. Alespoň té naší poloviny, na tu druhou bylo potřeba použít erární veslici. Prošli jsme se po ostrově a kluci dostali chuť potopit se a zjistit, co zajímavého tady Balt skrývá. Koukal jsem co propriet musí potapěč mít, nejlépe ještě asistentku ktomu všemu. Po vynoření, na otázky typu "cos tam viděl", Libor jednoduše odpověděl: "píííp" (a několik teček). Nastal pro mne důležitý okamžik a mohl jsem vyzkoušet potopení s přístrojem. Poplácal jsem se v přístavním bazénu, dokonce jsem se i zanořil a měl jsem to za sebou. Neoprén je báječná věc, ve vodě kolem 10st. C, člověku ani nepřijde, že voda je tak studená.
Utklippan nebo-li Utkliporna je důležitým ostrovem pro ornitology. Sledují migraci ptáků a záchytných sítí bylo na ostrově opravdu dost. K večeru jsme se vydali na plavbu zpět, směrem k ostrovu Christianso, poté co jsme v 1715 opustili přístavní bazén, jsme zamířili k tuleňům, kterých tam bylo hodně, alespoň z pohledu nás suchozemců. Zhruba po půl hodině prohlídky vodního safari jsme kurzem 240 st. začali ukrajovat první míle z plavby na jihozápad.
Později Libor na rádiu zachytil podivnou komunikaci, někdo v okolí Christianso, kam jsme meli namířeno, prosil o pomoc, prý má problém s lodí a neví kde je. Bylo to zmatené a podivné a protože jsme byli daleko, nevěnovali jsme tomu dále pozornost. Za soumraku vítr zesílil a začalo foukat 20-22kn, zrefovali jsme, trochu nám trvalo, než jsme se to vyladili, párkrát jsme přešli nechtěně do driftu, ale nakonec jsme se ustálili a pluli. Dlouho na sebe nenechal čekat déšť. Nechtělo se mi převlékat ani přezouvat, "to musí za chvíli přejít" říkal jsem si. Nepřešlo a jednoduše jsem zmoknul, pršet přestalo až přišel čas na střídání hlídek, vítr polevil a naše parta šla spát.

úterý 27.09.11

Martina s Karlem měli službu za svítání a nechali nás s Chajdou dřímat, ale nedalo mi to a nakonec jsem vylezl ze spacáku, Christianso byl na dohled. Malebný ostrov, kde nejezdí auta a rostou fíky.
Hafenmeister v přístavu trval, abychom loď vyvázali co možná nejdál na kraji mola a v 1100 jsem zjistil proč. Lehce před polednem jsme se vrátili z příjemné obhlídky ostrova, kde jsme zobali ostružiny, obdivovali podzimní romantiku a malebné výhledy. Těsně před naší přídí stála loď podstatně větší a místa u mola nebylo nazbyt. Objevili jsme také loď aktéra večerní rádiové komunikace, podrobnosti zjistil Libor a nebylo to nic veselého. Asi 80ti letý Polák ze Štětína vyrazil na moře, doplul ke Christianso, kde ve večerním větru přišel o možnost vytažení hlavní plachty a nakonec volal o pomoc. Dědula jako věchýtek, pozdravili jsme se s ním, opravili vytažení hl. plachty, ale místní nevěděli co s ním. Chtěl plout sám, ale podle komunikace zřejmě něvěděl která bije, byl zmatený, chvílemi nevěděl pořád kde je. Místní čekali na lékaře, aby dědu prohlédl. Netěším se na stáří...
Naši rybáři v posádce neměli šťastný týden, proto jsme chtěli ryby koupit. V přístavu porcovali krásné kusy, ale prý nejsou na prodej. Pochopili jsme proč, připravovali oběd pro hosty z velké lodě před námi a na kusech, které zůstali, učili místní děti, jak rybu vykuchat, učební pomůcky následně končili vyhozené na dně v přístavu a my jsme si mohli tak maximálně otevřít rybičky v tomatě z vlastních zásob.
1625 jsme vypluli směr Bornholm, ale vítr nebyl příznivý a čekalo nás křižování. Brzo bylo jasné, že čas připlutí do Hammerhavenu na Bornholmu nebude podle našich představ, moře bylo klidné, nálada dobrá, západ slunce opět kýč, tak nebylo co řešit. Z poklidu nás vyrušila těsně před Bornholmem Plachetnice, se kterou jsme měli dlouhou chvíli kolizní kurz a nakonec nás skipper míjel s klidem pár metrů za zádí. Snažili jsme se s Liborem co nejvíc zrychlit, trimovali jsme jako o život a došlo i na kočárek, který jsme položili a světe div se, rychlost stoupla o půl uzlu. Potěšilo nás to, méně už posádku, která přišla o závětří. Připluli jsme na souřadnice, kde bylo potřeba změnit kurz a vplout do přístavu. Podle mapy nás mělo navádět blikající červené světlo na vlnolamu a bílé světlo majáku nad vjezdem, vymezené červeným a zeleným světlem. Přibližovali jsme se, ale svítilo pouze červené světlo, navíc neblikalo, to mne docela mátlo. Považoval jsem ho za červené světlo na vlnolamu, až když jsme se přiblížili, bylo jasno. Potřebujeme plout víc doprava, jinak si usteleme na molu. Ejhle, po změně kurzu se objevilo i bílé světlo, v té chvíli mi vše docvaklo, svítí pouze maják, světlo navlnolamu je z neznámého důvodu mimo provoz, nesvítí ani žádné veřejné osvětlení na molu, v maríně je tma jako v pytli. Reflektor na lodi funguje a za chvíli jsme vyvázaní. Dokonce máme přípojku elektřiny, co na tom, že je to stavební rozvaděč. Celá marína je totiž v rekonstrukci, vypadá jako při náletu. Dokonalé zatemnnění a všechno vzhůru nohama.
Motor vypínáme ve 2130 a můžeme vkročit na ostrov, který byl několik předešlých sezón naší jarní a podzimní metou. Šampus bouchnul, zašuměl a spokojeně jsme usínali...

středa 28.09.11

Abych předešel vzpouře posádky, vydal jsem se ráno koupit místní chléb. Naše zásoby v osmi lidech vzali rychle za své, nechtěli jsme ho kupovat víc, protože většinou rychle plesniví.
Prožil jsem příjemné setkání s domorodci, přišel jsem do malé osady Sandvig, zeptal jsem se dvou řemeslníků, kde lze koupi pečivo, "až v Allinge" zazněla odpověď. Představa šlapat dalších cca 2,5km mne nenadchla, posteskl jsem si chystal se ke zpátečnímu špacíru, ale pánové mi nabídli svezení v malém pickupu do Allinge. Řekl jsem si, že zpátky snad něco stopnu, kývnul jsem a už jsme se mačkali v kabině. Ukázali mi obchod a k mému velkému překvapení sdělili, že za 10 minut jedou zpátky a svezou mne. Paráda, rychle jsem nakoupil a pánové už na mne čekali. Dovezli mne až na molo, kdyby tam nestál bagr, tak snad zastavili u lodi. Holt posádka musela oželet pár plechovek plzeňského piva. Po snídani nás čekal výletní den, zřícenina hradu Hammerhus, nejrozlehlejšího v severní evropě, dominanta, která je dobrým lákadlem k zastavení v Hammerhavenu. Není daleko a nabízí krásné výhledy se zajímavou podívanou.
Z hradu jsme sestoupili k moři na kamennou pláž, prohlédnout si nejaké skály a potkali jsme týpka, který ze sportu sám uklízel pláž pod hradem od všeho možného, co moře vyplavilo. No koukal jsem, takový "Brontosaurus" po dánsku. Pamětníci na Brontosaura vzpomenou, později narození zkuste googlovat :).
Před podvečerním vyplutím jsme se vrhli na hygienu a mobilní sprcha službu splnila výtečně všem, pouze Liborovy se nezadařilo doladit teplou vodu a zbytek sprchování spojil s otužováním.
1745 vyplouváme směrem Kaseberga (Švédsko) s příjemným SW větrem kolem 3-4 bf, není to daleko, ale vítr se postupně mění na W až NW a ke všemu slábne. Nabouralo nám to předpokládaný čas připlutí a předpokládané čtyři hodiny se protáhli do 0100 v noci. Vplutí do přístavu bylo trochu zvláštní, protože se vplouvalo na červené světlo majáku, což je nezvyklé, když svítí zeleně i bíle. Podařilo se a mohli jsme vyvázat a zhluboka nadechnout pronikavého zápachu rozkládajících se řas vyplavených na pláži za vlnolamem.

čtvrtek 29.09.11

Možná se už projevila trochu únava po nočních plavbách, ale vstávali jsme nezvykle dlouho. Důvod proč jsme zvolili jedním z cílů Kasebergu, je místní zvláštnost "Ales stenar", kameny usazené na louce ve tvaru lodě, takový místní stonehenge, který údajně ročně navštíví 300 tis. návštěvníků. Není to z maríny daleko, malá procházka do kopce, kterou jsme si zpříjemnili pouštěním řiditelného draka-křídla. Bylo nádherně, ale cesta zpět je dlouhá a vítr má slábnout, navíc budeme v noci proplouvat oblastí s hustým lodním provozem a proto jsme s vyplutím dlouho neotáleli, v 1805 opouštíme Kasebergu, vydáváme se na plavbu k Rujáně a domlouváme služby. Čeká nás cca 70NM, když nebudeme muset křižovat. V noci bylo veselo, různých plavidel podstatně větších než naše loď jsme potkali opravdu hodně a bylo potřeba dávat pozor, alespoň byla změna a zábava.

pátek 30.09.11

Plavba pokračovala svým poklidným tempem, po rozednění přišel opět ke slovu genakr, zahlédli jsme Rujánu a protože foukalo, pokračovali jsme pořád dál s tím, že až bude čas, tak se otočíme zpět. Abychom si plachtění s genakrem užili. Pátek byl úplně rekreační, pohodovka, relaxovali jsme tak dlouho, že do plavebního kanálu na Rujáně jsme k prvním bójím dopluli za soumraku a brzo mi došlo, že kanálem za světla do Breege neproplujeme. Naštěstí jsou bóje s reflexním proužkem, nebyla mlha a za pomocí plotru, kompasu a reflektoru jsme se vpořádku ve 2100 vyvázali v Maríně v Breege.

sobota 1.10.11

Po probuzení vše probíhalo v poklusu, vytahat věci z lodě, natankovat, zabalit, předat loď. Tentokrát jsme platili i úklid, tak jsme si opravdu jenom vynosili věci a nějaké luxování, zametání a pod. jsme neřešili. Předali jsme loď, udělali poslední společné foto a vyrazili k domovu.
Tento týden byl ohedně počasí a plavby zatím nejhezčí, který jsme zažili při toulkách Baltem. Uvidíme, co přinese jaro. :)