plavby 
kontakt
svitani

 
zpět
Gotland a Lotyšsko na Lady B
29.09. – 08.10. 2012

Loď: Corad 55 – Lady B;
Délka 16,55 m;
Šířka 4,66 m;
Ponor 2,95 m;
Motor 47 hp;

Marian Bubeník
Libor Tomšík
Karel Syka - Kodl
Petr Machovský
Vojta Čáp
Jan Dubanič
Dan Svoboda
Roman Kašpar
Pavel Klimeš
Zdeněk Steininger

Říká se: „Do stejné řeky nevstoupíš“, ale možnost pronajmout si plachetnici LADY B,
55 stop dlouhou a mnoho tun těžkou plachetnici, se musela využít.
Před každou plavbou vím, že mi bude špatně, budu krmit ryby přes zábradlí (pardon, reling) a slibovat, že už nikam nepojedu, až mne uchvátí mořská nemoc. Nic naplat, kozlovi je dobře, proto vyráží na led, praví přísloví, tedy vydá se na plavbu do východního Baltu, aby vyzkoušel jak se plachtí ve větru kolem 7 až 8 Bf a vlnách tomu úměrných.

Lady B na nás měla čekat v jachtklubu Conrada, v gdaňské čtvrti Gorky Zachodnie, ale holka ještě plavala, když jsme po 14hodinách jízdy dojeli na místo určení. Těšili jsme se jak zalezeme večer v lodi pěkně do spacáků a místo toho jsme bloumali po maríně a netrpělivě očekávali připlutí Lady B. Podařilo se a pokud si dobře pamatuji, tak někdy před půlnocí jsme jí viděli připlouvat. Děsila mne velikost,
s 55stopou plachetnicí jsem si ještě netykal a ve světle pouličních lamp v maríně vypadala opravdu dlouhá.
Počkali jsme na vylodění posádky, abychom se nasoukali do spacáků. Ráno nás čekalo nalodění, seznámení se z lodí a vyplutí, což se podařilo kolem 1430.

Lady B je loď bytelná, stavěná do tvrdých podmínek, s Krzysztofem Baranowskim za kormidlem obeplula svět kolem Mysu Horn.
Komfort na jiných lodích, které jsme už měli možnost zkusit byl sice o něco vyšší, ale tato loď byla stavěná hlavně na plachtění. Do „každého“ počasí. Řekněte, na které běžné charterové plachetnici se dá pohodlně spát při plavbě v náklonu, aniž lítáte v posteli ze strany na stranu a máte na výběr několik druhů plachet do každého počasí? Pravda nebyly nejnovější, spíš naopak, ale dopluli jsme a pokud bychom loď nepřeplachtili na cestě z Lotyšska, vydržela by nám hlavní plachta asi i na cestu zpět. Praskla v horním cípu ve švu, cca 2m dlouhém.
Podle lodního deníku vyplouváme v sobotu 29.9.2012 ve 1430 z maríny, pobavila mne technická připomínka majitele lodi k cestě zpět do maríny. Vysvětloval, že vedle maríny teče do moře řeka Wisla, tím se může tvořit val na vjezdu a občas je proto nutné k vplutí do maríny se víc rozjet, je to jenom bahno… Od samého začátku mne udivovala informace z průvodce, kde v maríně je uvedená hloubka 2,5m, ale Lady B má ponor 2,95 a stála tam, v některých místech to šlo, když se ví kde.

Po vyplutí jsme použili všechny plachty, tři kosatky a hlavní bez refu. Foukal příjemný větřík a první hodiny plavby byly pohoda na tričko. Se soumrakem vítr sílil, přidávali jsme oblečení, ubírali plachty, refovali a po půlnoci už bylo nutné nasadit bouřkovou plachtu. Třetí tef na hlavní plachtě znatelně chyběl. O půlnoci naše služba končila a čekala nás až ráno od 0800. Vítr už foukal kolem 6Bf.
Postupně se rozfoukávalo, začalo (a nejenom mně) mi být zle, ale do spacáku jsem zalezl celkem dobře a usnul. Ráno se nás snažil Vojta vytáhnout na palubu, ale Roman, Zdeněk i já (tedy celá naše parta na službu) jsme byli do odpoledne nepoužitelní, mořská nemoc je prevít, naštěstí se kluci nějak za kormidlem prostřídali. To už foukalo 7Bf, v poryvech 8Bf. Ještěže není za nenastoupení do služby nějaký kázeňský trest, třeba oprátka.
Když se s vámi točí celý svět, je problém se oblíkat a ještě k tomu do několika vrstev. Přirovnal bych to k výstupu horolezce, kdy se na jeden krok 20x nadechuje. Na lodi si pro změnu obleču jednu nohavici spodků nebo kalhot a 20 dlohých okamžiků odpočívám. Obout holínky už se dá celkem rychle, pokud je tedy nelovíte někde pod stolkem.
S odcházejícím dnem polevil i vítr i vlny a zbývající plavba do Visby, včetně té další noční, byla už celkem pohodlná. Bouřková plachta ale na ráhně zůstala až do maríny.
Lehce po poledni připlouváme do Visby, malého městečka na severozápadě Gotlandu. Na uvítanou jsme byli opájení pronikavou vůní borovicového dřeva v nákladním přístavu, než jsme se přesunuli do jachtařského. Visby je údajně nejlépe zachované středověké město ve Skandinávii, díky tomu se dostalo na seznam světového dědictví UNESCO. Při naší pozdně odpolední návštěvě působilo poklidným dojmem, ale v sezóně sem přijíždí mnoho turistů a není problém najít fotky téměř přeplněné maríny. My jsme problém s hledáním místa neměli.
Druhý den, v úterý dopoledne, před vyplutím zjišťujeme, že nám nějaký vtipálek vyměnil českou vlajku pod sálingem, asi se mu moc líbila, nám se ale bílé bombarďáky, které tam pověsil na oplátku moc nezamlouvali. Jestli to byl někdo z polské lodě, která připlula po nás nebo někdo místní se už nedozvíme, ale další večery, pokud byly v maríně, jsme
z paluby uklízeli skoro vše, co by šlo snadno odnést.

Při plavbě do Lotyšska jsme dokonce vyměnili kosatku za genou (asi 110%), moc nefoukalo. Původně jsme plánovali plout do litevské Kleipedy, ale nebyl příznivý vítr, proto jsme změnili kurz do Lotyšska a kolem 1500 přistáli v přístavu Liepaja. Průvodce nabádal k opatrnosti před krádežemi, jachetní přístav je skoro v centru města, proto vždy zůstával někdo na lodi.
Ljepaja je třetí největší město v Lotyšsku, známé jako „město kde se rodí vítr“. Nese všechny rysy oblastí, kde se podepsalo budování socializmu (včetně strategické vojenské polohy) a po plavbách, kdy jsme viděli města a městečka ve Švédsku, Dánsku, Německu, jsem byl trochu zaskočen, je to občas skok o pořádných pár let zpět. Dneska už klidně řeknu, že máme u nás v Česku paneláková sídliště docela pěkná (nemířím hned do severní kotliny). Po půldenní prohlídce města plánujeme ranní vyplutí, musíme myslet na cestu zpět do Gdaňska a není to hned co by kamenem dohodil. Poslední společné foto a vyplouváme. Moře je rozvlněné, přidáváme motoru otáčky při vyplouvání za vlnolam a za chvíli plujeme na plachty. Celkem to jde, ale po čase je vidět, že i druhý ref na hlavní plachtě je asi moc. Sloupky relingu se občas noří do vln, náhle se ozve nad hlavami divný zvuk a hlavní plachta je v horním cípu roztržená ve švu, dobré 2m. Jde okamžitě do podpalubí a nasazujeme bouřkovou plachtu, potom plavba pokračuje opět bez problémů, ale pomaleji. Škoda, myslím, že pokud by hlavní plachta měla třetí ref, dalo by se na ní pohodlněji plout. Bouřková plachta byla malá, chtělo to něco mezi. Roztržení ve švu přičítám hlavně stáří a opotřebení plachty.

Z poklidu nás vyrušilo hlášení v rádiu, které Libor zachytil, „gale warning“, a jéjé, pokud budeme pokračovat v daném kurzu, poplujeme jí vstříc a můžeme se těšit na vítr o síle 10Bf. Libor konzultuje předpověď s kamarádem v Polsku a máme na výběr. Pokud máme dobré plachty a cítíme se, je možné pokračovat dál v kurzu, loď to vydrží. Změnit kurz a plout na západ do Švédska nebo se vrátit do Liepaje. S ohledem na stav plachet a naši pozici cca 20 NM od Liepaje jsme se otočili a pluli zpět. Do litevské Klajpedy bychom pluli přímo proti větru, bez nějaké časové rezervy před bouřkou a stání v přístavu bez nepříjemného vlnení bylo v nějaké nové maríně, neznámo kde...
Pátek v Liepaji bylo pěkně, ráno už nepršelo, foukalo, svítilo slunce a na obloze byl znatelný přechod fronty. Jinak ideální počasí na výlet. Proto jsme někteří vyrazili na cyklovýlet do blízkého okolí. Všechno zlé je k něčemu dobré.
Ovšem nepříjemná byla skutečnost, že návrat domů se posune a některým členům posádky nastanou komplikace, hlavně s prací. V sobotu jsme už měli být v Gdańsku a my teprve vyplujeme z Liepaje na plavbu cca 140NM v přímé linii, s větrem 5-6Bf víceméně v ostrém stoupání, nic moc vyhlídka.

Cyklovýlet se povedl, na kole je mnohem větší akční rádius a dojeli jsme až k pozůstatkům vojenského opevnění na pobřeží severně od Liepaje "The Northern Fort". Bylo budováno na konci 19 a začátku 20st. a krátce potom, zrušeno, jako strategický omyl. Něco mi to připomíná...
Roviny v pobaltí jsou opravdu moc příjemné pro cyklisty. Po návratu nás čekal na lodi od kluků výborný oběd, Vojta připravil lososa, znamenitě jsem se nadlábl. V podvečer jsme si od Dana půjčili draka-křídlo, na pláž to nebylo daleko, foukalo svižně, tak proč si trochu nezablbnout.

Pátek byl za námi a v sobotu ráno nás čekala zpáteční plavba, foukalo kolem 5Bf, k požadovanému kurzu ostré stoupání, ale nebylo cesty zpět. Důležité bylo nenarušit výsostné vody velké Rusi, prý jsou na to dost háklivý a mohli bychom snadno celkem blízko sledovat nějaké vojenské plavidlo. Přestože jsme turistická loď, nemělo cenu je provokovat a dali jsme na dobře míněné rady.
Potkali jsme bouřku s blesky, jako v létě a občas se rozfoukalo i na 6Bf, vlny cca 2 - 3m a plavba ubíhala pomaleji než jsme předpokládali, ale míle jsme ukrajovali a v pondělí ráno kolem 0200 nás přivítal majitel lodi v maríně. Zřejmě rád, že jsme zpět vpořádku my i loď.
Celou plavbu jsme jeli ostrou stoupačku a kolem ruských hranic jsme měli možnost i křižovat.
Konec dobrý, všechno dobré.

Resumé:
- Napluto 662Nm
- Průměrná rychlost kolem 5,4kn
- Rztržená hl. plachta
- 80% posádky pocítilo více či méně intenzivně mořskou nemoc - Libor si odpálil jednu červenou světlici (v polích na cestě domů)