18.10. – 25.10. 2014

Loď: Sun Odyssey 40, Moulin Rouge
Délka 14 m;
Šířka 4 m;
Ponor 2 m;
Motor 44 kw;


Tento termín je nejzašší, ve kterém jsme kdy na moři vypluli, co přinese?
Po několika letech, kdy jsme vyplouvali z jara, párkrát v létě a ještě na podzim, přišel rok chudý na napluté míle, ale tak to v životě chodí… o to víc jsem se těšil na letošní podzim, termín sice pozdější proti jiným rokům, ale počasí si neobjednáme a ošklivo může být i v srpnu, proto jsem doufal v lepší zítřky.

sobota 18.10.14

V Heiligenhafenu už na nás čekala Moulin Rouge, 40-ti stopá Sun Odyssey, sice dáma v letech, ale pohodlná společnice. Proběhly klasické procedury s převzetím lodě, ale vyplout jsme se rozhodli až v neděli ráno, únava a nevyspání po cestě bylo na nás znatelné.

neděle 19.10.14

Rozhodnutí nevyplout na noc nám možná zachránilo problém s hl. plachtou, byla na horním líku asi 15 cm natržená, ale při převzetí v maríně jsme si toho nevšimli. Foukal totiž stabilní, mírný vítr z předoboku, loď se u mola nehoupala, ráhno nekymácelo, vytažená plachta si držela v klidu svůj tvar a trhlina nebyla na první pohled viditelná. Vše se ukázalo až na moři, kdy se třepala ve větru na kymácejícím ráhnu s pohupováním lodě na vlnách. Znamenalo to obrat, plout zpět a nechat jí opravit. Při domluvě s charterovkou nebyl problém a plachtu nechali promptně zašít, „plachtmistr“ shledal horní lít oslabený vlivem UV záření, protože prý klienti často nezapínají zip na „líném Honzovi“, tedy obalu pro složenou hl. plachtu. Uplynulo téměř 5 hodin, než jsme na stejném místě opět vytáhli plachty a nastavili kurz směrem k mostu spojující ostrov Fehmarn s pevninou. Sluníčko, pohoda, jihovýchodní vítr, plné plachty, svačinka, co víc si přát na lodi? Asi jenom to, aby se ze severu nepřibližoval černý horizont… ale stalo se a kolem 17:00 jsme raději kopli do vrtule a plachty sbalili, nevědouc co se z té černoty, která nás od severu přikryla, vyklube. Černé nebe, které barevně splývalo s mořem, nevěštilo nic příjemného, po těch několika letech co jsem začal na Balt jezdit, jsem to zažil poprvé. Hurá, blesky se nekonaly, vítr nebyl také tak silný, ale vlny se zvedly a šplouchaly trochu chaoticky, padl soumrak a ke slovu se dostali první krmiči ryb… … jó začíná plavba. První etapu jsme v noci ukončili v přístavu Gedser, v části pro větší lodě, do maríny, kam vedla neosvětlená plavební dráha se nám ve tmě plout nechtělo. Zvlášť, když se západně od přístavu rozprostírá poměrně velká písečná kosa.

pondělí 20.10.14

Ráno nás probouzel čerstvý SW vítr, slunce a za vlnolamem načechrané moře, ale směr větru příznivý pro naší další etapu. Houpalo to jenom po vyplutí z přístavu do chvíle, něž jsme nabrali východní kurz. Stačilo vytáhnout na přídi „kapesník“ a Moulin Rouge se rozběhla po vlnách a s větrem v zádech kolem dánského pobřeží. K bílým útesům ostrova Mon nás čekalo cca 36Nm, bylo skoro poledne a proto jsme nedoufali, že útesy zahlédneme v denním světle, ale pluli jsme díky vlnám, příznivému větru a možná i proudu svižně a navíc pohodlně. Bílé útesy jsme za sebou nechávali ještě za soumraku, fotografové v posádce z toho měli pochopitelně radost. S příchodem tmy slábnul vítr, nakonec jsme museli závěrečnou část této asi 85Nm dlouhé etapy motorovat. Cílem byla pevnost Flakfort, podle průvodce s neosvětleným vjezdem, ale naštěstí osvětleným nábřežím a alespoň jednou žárovkou na vjezdu. Perličkou je restaurace s prosklenou terasou se zeleným a červeným světlem na každé straně, takže v noci to vypadalo, jako plovoucí loď, ale mezi ní a námi byl kamenný vlnolam. Silnější svítilna nám pomohla bezpečně vplout do přístavu kolem 04:00 ráno.

úterý 21.10.14

Probouzeli jsme se v průběhu dopodedne, z kluků jsem byl jediný, kdo už pevnost navštívil, proto jsem oželel prohlídku a relaxoval do doby odplutí. Odpoledne jsme vypluli, za levobokem v „nádherném“ industriálním výhledu zůstala Kodaň a našim cílem byl zhruba 23 Nm vzdálený švédský Helsingborg. Zavzpomínal jsem na první jízdu s dvoukolem, když jsme východně obeplouvali ostrov Ven. Malebný ostrov, kde žil a nořil se do bádání Tycho Brahe víc jak 20 let. Na ostrově je k půjčení mnoho kol a zajímavé místa se tak dají v jednom dni objet. Kolem 19:30 jsme se vyvazovali na nábřeží v Helsingborgu a naše plavba se tímto okamžikem měnila na cestu k návratu.

středa 22.10.14

Pro mne jsou všechny města stejná a industriální turistiku nevyhledávám, ale občas muzeum nebo historické stavby stojí za návštěvu, třeba rozhledna Kärnan, která sloužila spolu s pevností Kronborg na druhém břehu v Helsingoru (Dánsko) ke kontrole nad průplavem z Kategatu do Oresundu. Na zpáteční plavbu jsme hledali zajímavý cíl, kde bychom udělali zastávku, ale moc jsme si nezajížděli z nejkratší trasy. Čekala nás noční plavba a do časového harmonogramu na další den padal do úvahy Nyborg nebo Korsor. V Nyborgu jsme minulý rok v noci na nábřeží měnili roztženou plachtu, leží ale dále od plavební dráhy pod mostem, proto jsme se rozhodli pro Korsor, kterěho poloha byla přijatelnější. Noční plavba byla docela vzrušující, dokonce jsme potkali jinou plachetnici. Vítr začal někdy po půlnoci slábnout a také měnit směr na jihozápad, bylo obtížnější držet kurz, který jsme potřebovali, abychom se vyhnuli mělčinám nad výběžkem Sjaelland Odde. Mohli jsme si zkrátit plavbu proplutím mezi mělčinami nad tímto výběžkem, ale raději jsme pluli víc na sever a mělčinám se vyhnuli, neměl jsem odvahu plout zbytečně do míst, kde by mohl být problém.

čtvrtek 23.10.14

Připlouváme do Korsoru. Rozhodujeme se pro nákladní přístav. Do sportovní maríny, která byla za rohem jsem plout nechtěl, protože v mapě byla na vjezdu hloubka 2,1m a naše loď měla ponor ponor 2m.
Přejmenovali jsme Korsor na Korzárov a nějaký valný pocit z tohoto města nemám, většina místních obyvatel se kterými jsme přišli do kontaktu, byli divní. V krámu s rybami přímo na nábřeží nám týpek neprodal ryby, prý u něj lze platit pouze dánskou platební kartou, nechápali jsme, nechtěl zaplatit ani v eurech, tak jsem se odporoučeli. Při prohlídce města jsme neobjevili nic zajímavého, čas kvapil a bylo potřeba plout do domovské maríny. Podle předpovědi nás čekal vítr kolem 21-25 uzlů přímo do čumáku, vypluli jsme ráno, skoro za svítání, kdyby nás nezdrželi místní pikolíci v oranžových monterkách, abychom zaplatili za stání v nákladním přístavu. Za stání bez elektřiny a sociálního zázemí nebyla cena zrovna malá, ale s tím nešlo nic dělat.


pátek 24.10.14

Vypluli jsme, dokud nebyly větší vlny, dalo se i stoupat a křižovali jsme, ale potom naděje na křižování v 90° obratech brala za své, reálně jsme se neblížili ani 40°. Proto jsme jeli na motor, blíž pobřeží, kde jsme alespoň doufali, že budou menší vlny, občas se to i zdálo. Postup byl znatelně pomalejší než odhodlání zdolat těch posledních cca 75 Nm do Heiligenhafenu v nějakém rozumném čase. Přišel proto na řadu telefonát a domluva s marínou, že to „jaksi“ nestíháme. Vše bez problémů, pohoda, samozřejmě jsme hřešili na to, že po našem návratu šla Moulin Rouge na zazimování a nikdo netrpělivě nečekal na náš příjezd. Problém byl ale s jistotou, máme-li dostatek nafty, pokud budeme muset motorovat i v noci po vyplutí na širší vodu pod "Dlouhým ostrovem" (Langeland). Rozhodli jsme se udělat zastávku ve městě Spodsbjerg, kde měla být možnost koupit naftu. Foukalo kolem 25 uzlů bokem k vjezdu do maríny, ten se zdál ukrutně úzký, přestože byl široký určitě 30m. Povedlo se. Naštěstí bylo v poměrně úzké maríně pusto prázdno a dalo se manévrovat s motorem k molu proti větru na poměrně malém prostoru, našli se i dvě dobré německé duše, které nám půjčili skoro 30l kanystr s naftou a vozík, abychom na nedalekou benzínku nemuseli běhat s 10l kanystrem. K naší nevelké radosti se zmínili o předpovědi, která varuje před zesílením větru v noci. Opět jsem komunikoval s marínou a nebyl problém prodloužit čas návratu. Také jsme si stahovali čerstvé informace o počasí, ale nezdálo se, že by měl vítr zesílit, přesto jsme pořádně přivázali loď a vyplutí na poslední etapu odložili na ráno.

sobota 25.10.14

Proti jižnímu větru marína není vůbec chráněná, ale nezdálo se, že by foukalo nějak výrazně silněji než ve dne. Odpočatí jsme ráno za stejných podmínek pokračovali do Heiligenhafenu, po změně kurzu bylo možné pomoct motoru alespoň kouskem geny, zvedla se rychlost a splouvání z cca 1,5 metrových vln byla docela zábava. K večeru, ještě za světla, jsme připluli do Heiligenhafenu, na předání lodě nebylo pomyšlení, proto část posádky (Martin a Ota) odjela a my ostatní jsme počkali do rána na předání lodě. Vše proběhlo bez problémů a mohli jsme vyrazit domů. Konec dobrý, všechnodobré, napluto cca 350Nm.