plavby 
kontakt
svitani

 
zpět
Plavba podél západního pobřeží Norska
13.05. – 29.05. 2016

Loď: Conrad 55, Tornado
Délka 16,5 m;
Šířka 4,6 m;
Ponor 3,2 m;
Motor 55hp;


Do Norska na plachetnici? Norsko je daleko a bude to drahé, navíc 14 dnů dovolené, bylo první, co mne napadlo po přečtení mailu od Tomka, majitele LadyB, 55 stop dlouhé plachetnice v Gdaňsku, na které jsme prožili před několika lety pěknou plavbu podzimním Baltem do Švédska a Lotyšska. „Chceš si pronajmout loď na 14 dnů a plout podél pobřeží Norska?“ psal v mailu. Byl únor, venku sychravo a zrovna jsem balil na lyže s rodinou. Zhruba 14 dnů jsem odpověď odsouval a hodnotil nabídku jako velké sousto s tím, že do toho nepůjdu. Návnada byla ale moc lákavá, abych odolal. Testoval jsem proto zájem několika kamarádů, kteří se nechají na plavby po Baltu a Severním moři zlákat a odezva byla pozitivní. Neméně stěžejní byla domluva s mou drahou polovičkou.
Hlavně kvůli cenám letenek bylo nutné se rozhodnout rychle.
Dali jsme dohromady mezinárodní 8 člennou posádku, přežili přípravné fáze i to, že místo na LadyB poplujeme na Tornadu, konstrukčně stejné lodi, ale v „trošku“ horší kondici. Nakoupili jsme většinu jídla v Čechách a odvezli Tomkovi do Varšavy, 12 banánových beden odvezl na loď do Gdaňska svým ne moc prostorným vozem, oddechl jsem si poté, co se zabouchli dveře za poslední bednou nacpanou do auta. Díky za to. Ušetřili jsme tak nemalou částku za nákup potravin v Norsku a očekávali den D.

13. 5. 2016 pátek

Den D přišel, je pátek 13. května, sedíme v letadle a odlétáme do Bergenu, tam se sejdeme se stávající posádkou Tornada, která pluje z Gdaňska, s Liborem a Marlene, kteří přiletí z Berlína. Ve 21:20 přistáváme v Bergenu, Marlene už čeká na letišti, Libor přiletí v sobotu, ale s posádkou Tornada to bude horší. Po příletu podle AIS vidíme, že ať se snaží sebevíc, do Bergenu nepřiplují dřív, jak ráno. Pro nás nepříjemnost, protože musíme řešit, kde přečkat noc. Pokud by nám dopředu poslali info, že nebudou na místě včas, objednali bychom si nocleh přes internet v hostelu, takhle jsme museli jít do hotelu… ne moc nadšeni, samozřejmě je to nečekané vydání a první i poslední větší nepříjemnost na této plavbě. Nu co, teplá postel a sprcha přijde vhod, na lodi takový komfort v nadcházejících 14 dnech určitě nebude.
Recepční nabídl pokoje a cenu, ač neradi, akceptovali jsme ji. Řekli jsme mu, že si jdeme pro věci a zbylé nocležníky, když jsme se po 15 minutách vrátili a přišlo na placení, tak cenu sice mírně, ale zvýšil. Nechápal jsem. Asi věděl, že ve 23:00, obtěžkáni zavazadly, už moc energie na hledání jiného ubytování mít nebudeme… měl pravdu, pacholek.

14. 5. 2016 sobota

Všechny trudné myšlenky zahnalo ranní slunce a vědomí, že loď bude každou chvíli v přístavu. Šťastně jsme se sešli s posádkou Tornada, pluli z Gdaňska cca 12 dní, přebrali jsme loď, zjistili pár nemilých i milých skutečností a opět se rozloučili. Nemilé bylo zjištění, že v lodi není naftové topení, pouze elektrické a na přídi někudy zatéká, milé bylo, že tam je benzínový agregát (pozn. - ani jednou jsme ho nepoužili) a lepidlo, kterým se můžeme pokusit prosakující místa na palubě zalepit. Na přídi se to povedlo a do postelí na levoboku už neteklo. Nad Karlovo postelí na zádi jsme tak úspěšní nebyli, jak se později v dešti ukázalo, ale tam by to bylo na hlubší servisní zásah.
Dokoupili jsme nějaké potraviny, ovoce a zeleninu. Večer se na lodi objevil i Libor a posádka byla kompletní. Udělali jsme v lodním interiéru pár úprav a vyplutí odložili na nedělní ráno.

15. 5. 2016 neděle

Po první noci v lodi jsem si uvědomil, že letitý lehký spacák nebude to pravé ořechové, vážně uvažuji o dokoupení ještě nějakého levného spacáku, ale v centru Bergenu není v neděli dopoledne mnoho sportovních obchodů otevřeno, poblíž jsem objevil 2 a byly zavřené. Útěchou mi nebylo ani zjištění, že Libor je na tom podobně. Jarní slunce sice nabíralo na síle, ale díky větru moc teplo nebylo, uvidíme na moři. Nechali jsme tomu volný průběh. Ráno se díky lehčím servisním zásahům protáhlo a vyplouváme až ve 13:00, první cíl je pumpa na druhé straně přístavu, cena necelých 8,- NOK za litr příjemně překvapila, pro jistotu jsme naplnili ještě kanystr a konečně vyplouváme.
Fouká svižný NW vítr, nejsou velké vlny, proto začínáme proti větru stoupat, Tornado si vede dobře a daří se nám plout 45 st. proti větru 25-30 kt s třetím refem na hl. plachtě a klivrem na přídi (podle znalců je to prý mezistěhová kosatka :) ). K otevřenému moři musíme plout cca 30 Nm fjordem a mezi ostrovy. Soumrak nás halí do tmy až na otevřeném moři, kolem 22:00 rozsvěcujeme poziční světla, naše cesta na sever začala. Při plavbě se střídali dny, kdy foukalo více nebo méně a protože jsme potřebovali držet časový rozvrh, nevyhnuli jsme se motorování. Dnes, s odstupem už několika týdnů, mi těch téměř 6 dnů plavby první etapy z Bergenu na Lofoty skoro splývá, střídali jsme se na službách ve dvou hlídkách po 4, pokud byly dobré podmínky, držela hlídku jen jedna dvojice polovinu sužby a druhou druhá. Poprvé jsem zažil, jak se plachtí na dlouhých oceánských vlnách, byť jsou 2-3m vysoké, není to tak intenzivní, jako na Baltu, je to příjemné, ale nedobrovolnému krmení ryb jsem se stejně první dny nevyhnul. Proto klíčovou otázkou pro zvládnutí (nejenom této) plavby je dobrá posádka, na kterou se dá spolehnout a naštěstí ani teď tomu nebylo jinak.
Podle dostupných předpovědí počasí jsme se rozhodli nejdřív plout z Bergenu na NW a „nastoupat“ si, abychom potom pokračovali podél pobřeží k Lofotám na boční až zadoboční vítr. Během prvních dnů plavby jsme mohli skoro navštívit Shetlendy :), nebyli daleko, ale časový harmonogram nás pobízel plout k severu. Pomalu jsme se stáčeli k N až NE a kopírovali linii pobřeží ve vzdálenosti cca. 60 až 90 Nm.

18. 5. 2016 středa

Po dvou, třech dnech (jo, asi trochu brzo :) ) jsme začínali hádat, jestli je středa nebo úterý, když přidáme, že bylo téměř pořád vidět, k tomu 4 (nebo 2) hodinové služby, nebyl problém mít ve vnímání času guláš. Do reality nás vraceli výdobytky moderní civilizace jako mobil, počítač, navigace. Mobil plnil opravdu už pouze funkci budíku, foťáku, hodinek nebo mp3 přehrávače, signál byl daleko.
Třetí den jsme si řekli, že by nebylo marné stáhnout čerstvou předpověď počasí, na trase měly být těžební plošiny a tam by mohl být signál. Jedna se zjevila na obzoru, nemuseli jsme ani moc měnit kurz, abychom se k ní přiblížili, když byly obě na dohled z levoboku, vyplul za námi žlutý člun. Mezitím jsme zjistili, že připojení k jejich GSM síti není levná záležitost, Pepíno se i tak pokusil připojit, ale nebyl úspěšný. Holt řekli jsme si, že ty dva dny ještě vydržíme i se starou předpovědí. To už nás dojížděl žlutý člun a z kukaně vylezl chlapík, aby nás během balancování na palubě upozornil, že volají na kanálu 16 a zopakoval to pro jistotu do megafonu. Nechápali jsme, protože celou dobu co se k nám blížili, čekal Libor s ručkou v kokpitu na 16 kanálu. Až po gestu, kdy osádce žlutého člunu jasně ukázal, že rádio má v ruce a čeká na výzvu, se ozval z vysílačky hlas, nařídili nám změnit kurz na 060°, což se s ohledem na vítr dařilo hodně těžko, ale povedlo se a po pár mílích jsme se vrátili na původní kurz 030°. Byli to vlastně první cizí lidé, které jsme od neděle potkali, ale nevadilo nám, když se vzdalovali, moc družní nebyli.

19. 5. 2016 čtvrtek

Na obloze sledujeme blížící se frontu a s ní i změnu počasí, ale dnes opět svítí slunce a fouká příznivý vítr. Splouvali jsme příjemné dlouhé vlny, náhle jsem spatřil v dáli nějaké mávání. No jasně, velrybí ploutev, převalovala se a plácala do vody, potom několik malých vodotrysků a byla pryč, první setkání s velrybou na vlastní oči. Paráda. Provází nás pěkné počasí, ale slábnoucí vítr říká, že se asi změní jeho směr i síla. My bychom teď potřebovali trochu přifouknout, protože nás tlačí časový harmonogram, střídáme tedy plachty s motorem. Stále častěji se přitom objevují na obloze shluky černých mračen stahujících se až do vody, většinou se z nich rozfouká, tak jako na Baltu a přišlo to i nyní. Pěkně rychle a mnohem silněji, než jsme stačili refovat, už jsme v tom jeli. Rychlost stoupá, 7, 8, 9, 10 uzlů, reling do vody, okamžitě vypouštíme hlavní plachtu, ostříme. Pomalu jsme se srovnali, nezapršelo, začaly padat rovnou kroupy a při troše snahy by z nich šlo na palubě postavit malého sněhuláka. Uf, okamžitě refujeme, ale už jsme se do takového poryvu nedostali, byť jsme o to stáli, protože nás krásně popohnal blíž k cíli. Je to zvláštní pocit, člověk si myslí, že se dá k té černé hradbě mraků doplout, aby se jí dotknul, ale plujete a hradba postupuje před vámi do strany dál a dál. Zvedá se z moře rovnou do nebe. Proto se snažíme k jejímu okraji doplout, aby nás to alespoň trochu nasálo a mohli jsme plout na plachty. Už nevím, jestli byl den nebo noc, ale ty černé hradby mraků se stále střídali kolem nás, my jsme s třetím refem a kapesníkem na geně s napětím čekali co se semele, motorovali jsme a seděli na lodi jako na tanku, který jede na frontu. Nic se naštěstí nestalo, bouře nás neuchvátila a černota zmizela v dáli.

20. 5. 2016 pátek

Hodiny plavby se střídali jako plachty a motor, najednou se ráno (alespoň podle hodin) na horizontu začali z moře objevovat temné žraločí ploutve, tedy vrcholky kopců podobné ploutvím. Vynořili se první ostrovy Lofot.
Nemohli jsme se dočkat maríny, těšili jsme se na teplou sprchu a zapnuté elektrické topení v lodi. Teploty v noci klesali k nule a v kombinaci s vlhkem v lodi, moc pohodlí v podpalubí nebylo, o členech posádky s tenkým spacákem raději pomlčím, nebylo večera, abych si nevzpomenul na svůj teplý spacák, který zůstal doma. Jako první zastavení od nedělního vyplutí jsme zvolili ostrov Rost, ale vplutí do maríny na mapě vypadalo snadněji, něž ve skutečnosti, kdy se na horizontu objevila hromada skal, ostrůvků a tyčí, u kterých z dálky jenom odhadujete barvu a pak zjistíte, že jsou všechny orezlé. Zkusili jsme vjet do dráhy, ale po prvním nejistém odhadu kudy vplout, jsem se raději otočil, neměl jsem odvahu laborovat s lodí s ponorem přes 3 metry a hledat kudy proplout mezi skalami… Ostrov Rost zůstal za námi a pokračovali jsme k Vaeroya, dalšímu ostrovu vzdálenému asi 15NM. Tady už s vplutím nebyl problém, přístav v osadě Sorland je především pro rybáře, dostatečně hluboký i široký, ale infrastruktura tady pro sportovní jachtaře v podstatě žádná není, pro zájemce o rybolov je to lepší. Dobrou zprávou bylo, že tady lze natankovat naftu. Stále jsme hledali nějaké pěkné místo k vyvázání, v zadní části přístavu tomu odpovídalo plovoucí molo s menšími sportovními loděmi místních, ale s ohledem na 2m odliv, tam bylo pro nás mělko. Na doporučení jsme se nakonec vyvázali u plovoucího mola na samotném začátku přístavu, vedle místa, kde přistává trajekt, který spojuje Lofoty s Bodo. Místo to nebylo sice moc pěkné, ale pro Tornado i nás vhodné. Sociální zázemí nám nabídla čekárna u trajektu, s toaletou a teplou vodou, někomu z posádky posloužila i jako sušárna. Byl pátek poledne a poprvé od neděle jsme se připojili na elektřinu, pustili topení a hned bylo v lodi útulněji. Skoro po týdnu ve vlhku a bez valné hygieny, jsme toužili po sprše, jenže nabídka použít sprchy místního fotbalového klubu za 100,- NOK na osobu naší touhu po zapařené koupelně poněkud ochladila. Nakonec jsme si někteří dali sprchu za 50,- NOK v bungalovech pro rybáře, ale zázrak to nebyl, zapařená koupelna se nekonala, jen opravdu nutná a rychlá očista v teplé vodě. Ale lepší než tím pověstným drátem… znáte to. Mezitím Marlene vyrazila na sólo výstup k meteorologické observatoři ve výšce cca 400 m.n.m. byl jasný a slunečný den s výtečnou dohledností. Mně osobně se tak vysoko šlapat nechtělo, proto jsme s Liborem a Vojtou vystoupali jenom na malý vrcholek nad přístavem, sice 100 m.n.m, ale výhled byl moc pěkný. Předpověď na druhý den slibovala déšť, proto byla Marlene jediná z posádky, kdo stanul na nejvyšším bodě ostrova Vaeroy. Konečně jsme se mohli gastronomicky odvázat a čerpat zásoby jídla na lodi. Venku sychravo, v lodi teplo, nehoupe to, ideální kombinace na dobré jídlo a to se hlavně Vojtovi dařilo připravovat znamenitě během celé plavby.

21. 5. 2016 sobota

Přestože pršelo a mlha se snesla na okolní kopce, někteří jsme vyrazili na špacír. Opět jsem si uvědomil, že ta naše česká kotlina je pěkná, hlavně tím, že je rozmanitá, v květech, dřevinách, loukách… tady na severu - Lofotech je pěkně, ale ráz krajiny je jednotvárný, drsný, travnaté kopce, bez stromů, maximálně nějaké jeřáby a skály. Těch skal je opravdu dost a lezecky by se tady realizoval určitě každý hledač nových lezeckých linií. Šli jsme s Ondrou a Liborem kolem nádherných pláží s bílým pískem, jenom teplota vody a počasí určitě nebyli pozvánkou ke koupání. Došli jsme téměř na sever ostrova, cestu lemovala příležitostná stavení, až na severu byla další osada Nordland i s malým letištěm, ale to už jsme s Ondrou neviděli. Vítr, déšť, mokré boty a oblečení nás donutilo k návratu po stejné ose, Libor pokračoval na západní pobřeží, potom se vracel přes kopec cestou necestou. K večeru déšť ustal, už se honili pouze mraky a mohli jsme vyzkoušet nafukovací člun s motorem, abychom ho další den použili. Po vyplutí plánujeme kotvení v zátoce, která je asi 2 Nm západně od přístavu.

22. 5. 2016 neděle

Neděle, čas ubíhá a musíme postoupit dál k cíli, asi 25Nm vzdálený přístav Sorvagen na ostrově Moskenesoya byl zvolený jako další zastávka, přístav opouštíme kolem poledne, ale nejdřív zamíříme na západ do zátoky Mastadfjellet, kde je úžasná písečná pláž a jeskyně. Do jeskyně je údajně možný vstup pouze z lodě nebo z druhé strany ostrova a jsou tam prý zajímavé malby z dávných dob. Písečná pláž ve slunečném počasí působí idylicky, ale teplota vody je alespoň pro mne limitující faktor. Ne tak pro Vojtu, Libora, Marlene a Ondru. Kotvíme, zůstávám na lodi, ale výsadek na břeh v mrňavém gumáku mne neláká, relaxuju na palubě, zkouším rybařit a čekám, až se posádka vrátí na loď. Našli se zmínění odvážlivci a od koupele je neodradila ani cca 7 st. studená voda. Pláž na ostrově je úžasná, o jeskyni už tolik nadšených slov nepadlo, možná posádka navštívila jinou, méně významnou… Abychom si užili pohodu na kotvě, vaříme ještě pozdně odpolední oběd, nikam nespěcháme a poté vyplouváme dál, to už se opět honí mraky a čím dál víc zakrývají slunce, nestmívá se, ale je oblačno, občas se přidají přeháňky. Vítr fouká, jachtáme a za pár hodin jsme v Sorvagenu. V noci ( bez tmy ? ) vplouváme do úzkého přístavu, který vypadá už tak nějak „malebně norsky“, červené domy s bílými okenicemi a vyvazujeme se u menšího mola, vyhrazeného sice pro lodě do 35 stop délky, ale nemá být špatné počasí, ani sezóna ještě nezačala, proto nejsou výhrady k našemu Tornadu i když měří 55 stop. Platí se do papírových obálek samoobslužně a elektřina zvlášť, celkem 180,- NOK za noc je cena příjemná. Sorvagen, obec s cca 460 obyvateli a malebným přístavem leží na úpatí krásných hor, kam zítra vyrazíme.

23.5.2016 pondělí

Předpověď počasí na dnešní den je optimistická a vydáváme se na výšlap do kopců na ostrově, kde je několik sladkovodních jezer a mnoho vodopádů. Radim zvolil raději výlet do města. Libor chtěl vystoupat až do míst, kde stále ležel sníh, zhruba 300 m.n.m., přidali jsme se a nakonec z toho byl příjemný celodenní trek do kopců kolem jezer. Stoupali jsme po stezkách i skalních plotnách podél vodopádů, na nejvyšším dosaženém místě jsme postavili sněhuláka, tedy sněhulačku a museli jsme se napít vody přímo z jezera, které pomalu rozmrzalo. Večer jsme plánovali pokračovat v plavbě dál na sever, cílem bylo město Andenes a zastávka v Trollfjordu. S ohledem na proud mezi ostrovy a předpokládanou dobu plavby jsme stanovili čas vyplutí na 24:00, počítali jsme, že do ústí mezi ostrovy připlujeme kolem poledne, navštívíme Trolfjord a s otočeným proudem budeme pokračovat dál. Jedna věc je předpoklad, druhá realita.

24. 5. 2016 úterý

Vypluli jsme o půlnoci. Naše směna nastupovala ke kormidlu až od 04:00, proto jsme ještě skočili do spacáků. Po nástupu do služby nás vítal svižný zadobok, déšť a mlha válející se na lofotských ostrovech a už kolem 09:00 dopoledne jsme vplovali do Trollfjordu, vycházela nám průměrná rychlost 6,66 uzlu při plavbě pouze s mírně zrefovanou přední plachtou, to nebylo špatné. Při vplouvání do Trollfjordu jsem si připadal jako když vcházím do katedrály. Nebe tvoří klenbu a vysoké stěny skal se tyčí někde téměř kolmo přímo z vody, zdobené proudy padající vody v nesčetných vodopádech. Fjord je dlouhý cca 2,5 km, široký je cca 96 m v nejužším místě a asi 400 m na svém konci. Připluli jsme až k malému molu, které slouží pro lodě obsluhy vodní elektrárny, stála tam plachetnice Anne Margaretha (NL), po domluvě jsme se k ní podélně vyvázali. První plachetnice po 9 dnech plavby, kterou jsme potkali, popravdě moc jiných sportovních nebo rekreačních lodí jsme nepotkávali. Během krátké zastávky ve fjordu se Karlovi podařilo chytit první rybu, malá čudla, kterou pustil, ale byla první a naše výprava nebyla přeci rybářská. Někdo krátký čas zastávky využil i k výšlapu do okolí nebo klábosil se sousedy. Kolem 13:00 hodiny jsme pokračovali v plavbě. Byl to úžasný pocit s 16,5m lodí připlout až ke stěnám fjordu a rukou si na skálu sáhnout. Vypluli jsme z fjordu a pokračovali na sever, když jsme se dostali na širší vodu a vítr vadnul, vyzkoušeli jsme genakr, loď se okamžitě rozjela na 7 uzlů, ale obava z černých mraků v zádech nás donutila po krátké chvíli genakr rychle zabalit, samozřejmě, že větrná smršť se nekonala, právě naopak. Už na motor jsme se blížili k městu Sortland, začal se měnit směr proudu, proto jsme se pokusili o návštěvu maríny, ale ani podle mapy jsme nebyli schopni s jistotou určit hloubku v maríně (s ponorem 3,2m se vhodná marína hledala hůř), pokus o dočasné vyvázání na stání pro velké lodě nás stál přední levé světlo, vlnění nás zhouplo na velkou pneumatiku), proto jsme nakonec v průplavu zůstali nějakou hodinu na kotvě a byli rádi, že to odneslo pouze světlo, příďový koš by byl horší. Stejně teď světla nepoužíváme.

25. 5. 2016 středa

Směr proudu se točil po půlnoci, ve 24:00 jsme proto zvedli kotvu a pokračovali dál, dokonce se rozfoukalo a na plné plachty jsme pluli až do předání naší služby ve 04:00. Další nás čekala od 08:00, to do Andenes zbývalo ještě cca 10Nm. Andenes je malé městečko na ostrově Andoya, ležící na jeho nejsevernějším výběžku, kde pořádají velrybí safari. Překvapila nás přítomnost množství vojenských lodí, ale dočetl jsem se, že na tomto strategickém místě je vojenská raketová základna, tak proto. Prohlídka města i přístavu byla celkem stručná a rychlá, v místním whalesafari centru jsme zjistili lokalitu nejčastějšího výskytu velryb a byl jasný dílčí cíl na příští den. Vysušili jsme ještě genakr a udělali pár údržbových prací na lodi pro zkrácení dlouhé chvíle.

26. 5. 2016 čtvrtek

Oblačnost s průsvitem slunečních paprsků a moře téměř bez vln vytváří zvláštní atmosféru, proplouváme kolem kotvících vojenských lodí před přístavem, plujeme nejdřív kurzem na sever, potom severozápad asi 12 Nm nad místo, kde dno rychle klesá do hloubky přes 1000m a doufáme, že uvidíme alespoň 1 velrybu. Ve vzdálenosti asi 20 Nm na západ od Andenes dno klesá ještě o 1000m hlouběji, ale tak daleko nechceme plout s ohledem na čas, který se nám už krátí. U těchto podvodních kopců je údajně proudem vyplavováno mnoho potravy pro velryby, proto je tam jejich koncentrace hustější. Společnost provozující výlety za velrybami garantuje 100% úspěšnost, že je uvidíte. Dokáží je najít pomocí sonaru. Počasí se zlepšilo, bylo jasno a dokonce se rozfoukalo, jenom velryby nikde. Už jsme přemýšleli o změně kurzu, čekání se nám zdálo dlouhé a nyní i zbytečné, náhle nás Ondra vyrušil zvoláním: „Támhle!“ Ano, byla tam, lesklé tmavé tělo na hladině, asi 50m od lodě, zčeřená hladina, gejzír vody a po chvíli ocasní ploutev nořící se do hlubin. Bylo to tak rychlé, že se to nikomu nepodařilo natočit na kameru, ani na foťák, pouze pár snímků se povedlo Karlovi a Marlene, ale i tak čekání stálo zato. Zkusili jsme ještě nějakou chvíli počkat, ale už nám nebylo přáno, čekání jsme vyplnili mimo jiné i laborováním, jak použít vodní kotvu, ale vítr byl už tak slabý, že kotva se plácala vedle lodi a kýžený výsledek se nedostavil. Všechno jsme zabalili a vypluli na severovýchod směrem k Tromso. Vyhlédli jsme si v mapě kotviště, kde jsme plánovali strávit noc, ale vítr se úplně ztratil a ani genakr nám nepomáhal, nezbylo než nastartovat motor a doufat, že se rozfouká.

27. 5. 2016 pátek

Přehoupla se půlnoc, stále motorujeme. Než motorovat celou noc, rozhodli jsme se zůstat v malém přístavu Husoy, leží v zátoce, kolem které jsme pluli. Přistáli jsme u mola asi ve 02:00, hned vedle fabriky na zpracování ryb. Přístav byl postavený mezi malým ostrovem a pevninou, propojený umělým vlnolamem se silnicí, malebný a s úžasnými panoramaty zasněžených vrcholů kolem. Celá ta nádhera prokoukla ráno, když se do ní opřeli sluneční paprsky. Pod lodí bylo hodně ryb, zřejmě z továrny vypouštěli odpad zpracovaných ryb a těm živým náramně chutnal. Libor neodolal a dvě chytil, byly dobré, ale nevím, jestli se v přístavu smí takhle chytat. Považoval jsem to trochu jako provokaci, ale pravda, koukali na nás i lidé z továrny jak chytáme a nikdo nic nenamítal… Krátkou vycházku po okolí jsme si nenechali ujít, bylo teplo a slunečno. Všudypřítomné sušení rybích (tresčích) hlav bylo i tady. Některé konstrukce byly plné, jiné prázdné, ale nepochopil jsem, co je to za delikatesu, sušená rybí hlava. Odpoledne jsme pokračovali v cestě, rozfoukalo se a viděli jsme se už, jak letíme po vlnách, stačil ale jeden obrat u protějšího břehu fjordu a bylo po větru, do okamžiku, než jsme vypluli na volnější moře, tam se přidali vlny a bylo na chvíli o zábavu při refování postaráno. Pluli jsme kousek od útesů, které byly asi 0,6 Nm severně od pevniny, bylo zajímavé sledovat jak příboj řádil na skalách čnějících těsně nad hladinu. Abychom si zkrátili cestu, namířili jsme k průplavu mezi mělčinami u ostrova Hekkingen. Doufajíce, že proplujeme na přední plachtu. Nakonec ale zvítězilo rácio a 40m širokou a cca 400m dlouhou vybójkovanou úžinu mezi skalami jsme proplouvali za jistého vrnění motoru. Podle hodin se den schyloval ke svému konci a obloha šedla, ale foukalo, nepršelo a kolem 21:00 nebo 22:00 jsme na plachty dopluli na plánované kotviště. Připadal jsem si tam trochu jako na přehradě, když jsem se rozhlédl po břehu, stály tam dřevěné chatky a voda bez jediné vlnky. Vzít člun na výsadek se nám moc nechtělo, a když Libor chytil první rybu, bylo jasné, čemu se budeme po zbytek večera věnovat. V životě jsem to nezažil, stačilo nahodit nástrahu a do pár sekund byl záběr. Menší kousky jsme pouštěli, ale několik větších tresek skončilo na pánvi. Byly znamenité.

28. 5. 2016 sobota

Po probuzení v klidu opouštíme kotviště, podle počasí je zjevné, že budeme motorovat až do Tromso, posádka se pomalu probouzí, snídáme, slunce osvětluje okolní zasněžené kopce a stále víc na nás doléhá skutečnost, že naše norské dobrodružství končí. Těch 14 dnů je v nenávratnu a zítra odletíme do Prahy, rozjedeme se do svých domovů a uděláme tečku za jednou pěknou plavbou. Neříkej hop, dokud…. znáte to. Plavba končí až bezpečným vyvázáním u mola, doufáme proto, že najdeme v maríně vhodné stání pro Tornado, nejlépe u plovoucího mola, Tomek na loď přijede až za 3 dny a kolísání hladiny vlivem přílivu a odlivu není zanedbatelné. Konec dobrý, všechno dobré, místo u mola nám pomohla udělat kanadská plachetnice, poslední uzel a loď je bezpečně uvázaná. Definitivní tečka. Dali jsme to. Paráda.

29. 5. 2016 neděle

Některé smutné pohledy hledí z paluby letadla na bílé vrcholky kopců, zamrzlá jezera a fjordy zaříznuté hluboko do pobřežní krajiny. Norský sever nám zůstává za zády a odlétáme na jih.
Upluli jsme cca 920 Nm na trase z Bergenu do Tromso, myslím, že počasí nám vyšlo neskutečně luxusně, minimum srážek, větru přiměřeně, v dobrém směru, ne moc veliké a pěkné dlouhé vlny. Teploty v noci pravda klesali k nule, ale i první týden, kdy jsme někteří vzpomínali na teplé spacáky, co leží doma ve skříni, jsme si ve dne svorně krásně spálili ciferníky :). Nikdo totiž nepovažoval za nutné vzít krém na opalování.
Posádka byla skvělá. Co víc si přát? Další plavbu.