19.05. – 26.05. 2018

Loď: SAS Vektor 401, Unije
Délka 12,01 m;
Šířka 4,19 m;
Ponor 1,7 m;
Motor 40 kw;


pátek 18.05.18

Odjíždíme z Plzně až kolem 21:00 ve dvou autech. Roman i Pepa měli už nějakou hoďku cestování za sebou než dorazili z Ústí a Brna, Lenka s Vaškem z Chebu na tom byli o trochu lépe a nejlepší to bylo pro nás, co jsme na ně čekali doma v Plzni.

sobota 19.5.2018

V Sukošanu je letní horko a fouká svěží NW vítr. Setkali jsme se před obchodem u maríny Dalmacia a po doplňkovém nákupu jedeme do maríny vyzvednout loď. Nevím proč, ale 12 hodinová noční jízda vždy otupí mé odhodlání vyplout záhy po převzetí lodě, únava je mocnější než touha po jachtání.

neděle20.5.2018

V neděli ráno vstáváme relativně brzo a lehce po 08:00 vyplouváme z dřímající maríny, konečně na moře. Kurz k jihu a cílem je ostrov Palagruža, pokud budou podmínky. Vítr slábnul a odhodlali jsme se vytáhnout spinakr, ale čekalo nás překvapení v podobě poškozeného výtahu spinakrového pně. Ustřižené šrouby, ze 4 zůstával jediný, naštěstí si toho Kája všiml. Spinakr šel zpět do pytle. Člověk míní a počasí mění, vítr později zvadl, aby se opět rozfoukalfermacell z východu v mnohem větší síle. Usoudili jsme, že nemá cenu na Palagružu jet, když tam bude foukat a bude rozvlněné moře. Ve 04:00 jsme se vyvázali na bóji v Komiži, na východě se klubalo svítání a my jsme ulehli ke spánku.

pondělí 21.05.18

Vstávali jsme do slunečného dne s tím, že vyrazíme do městečka. Abychom nemuseli jezdit na člunu ke břehu daleko, převázali jsme se k bližší bóji. Sehnali jsme náhradní šrouby k opravě výtahu spinakrového pně a s pomocí půjčeného nářadí ze sousední lodi jsme provedli opravu, netušíc, že pro spinakr do konce plavby nebude vhodný vítr. Odpoledne vyplouváme pod Romanovým vedením k Biševu, kde je jeskyně nezmiňovaná v průvodci a tudíž tam nečekáme moc lidí, ani poplatky za vstup :). Jeskyně byla úžasná a strašidelná, jen Vojtovi bylo líto, že jsme vynechali návštěvu profláknuté „Modré jeskyně“. Na noc jsme se opět vrátili na bójku do Komiže, se soumrakem vítr utichl a plout na motor k Pelješaci se nám nechtělo.

úterý 22.05.18

Začínáme přemýšlet o plavbě zpět a doufám, že poplujeme na Pelješac, do zátoky Divna, kam jsme jezdívali s dětmi při suchozemských dovolených v Chorvatsku. Jižní vítr je svěží, tak plachtíme s mírně zrefovanou plachtou z Komiže. Opět dáváme na Romanovo doporučení a zastavujeme na jižním pobřeží Visu v zátoce Stivina, chorvatském fjordu, na jehož konci je úzká kamenná brána, za kterou je oblázková pláž. Za mysem Stupišče vítr vadne a 1 míli k fjordu už motorujeme. Kotvíme až těsně na konci zátoky před bójkovou zábranou. Pláž je malebná a někteří z nás jsme tam plavali. Mezitím vítr zesílil a Roman nás netrpělivě očekával na lodi. Přestože už byla pěkně rozhoupaná, kotva držela. Vaření oběda jsme odložili až na kotviště u Ravniku, kde si nás zvědavě prohlíželi policajti, ale kontrola se nekonala a v klidu jsme se najedli. Postupně se nad Jadranem rozprostřela oblačnost, sem-tam i sprchlo, ale to už jsme změnili kurz směrem na Ščedro. Ve středu mělo pršet celý den a nemělo smysl plout někam k pláži s vyhlídkou koupání... Kotvu jsme hodili v zátoce Lovišče až za tmy.

středa 23.05.18

Kotvení s vyvázanou zádí na břeh nemám rád a ráno když foukal vítr do boku jsme lano na zádi z břehu shodili a nechali se točit na kotevním řetězu, místa kolem lodi bylo dost, což se večer po tmě odhadovalo špatně. Po snídani v této malebné zátoce jsme přejeli do vedlejší, Manastir, černé mraky odvál vítr a vyrazili jsme na prohlídku zříceniny kláštera a miniosady. Roman čekal na lodi a měl dlouhou chvíli, než jsme se vrátili. Čekala nás plavba do Palmižany na Sv. Klimentu, na plachty se nám dařilo uplout skoro celou vzdálenost, ale posledních pár mil jsme ujížděli před bouřkou z východu. Našla se volná bóje a mohli jsme vyrazit do „šumu“. V dešti to nebylo moc příjemné, ale přežili jsme. Pro Káju to byl moc smutný večer, v lokále zapoměl svou letitou červenou kšiltovku.

čtvrtek 24.05.18

Čas kvapí a cesta zpět nepočká, po ranní koupeli a snídani proplouváme průplavem kolem ostrova Borovac směrem k Hvaru, proplujeme „Splitske vrata“ a v plánu máme zastávky na severní straně Šolty. V maríně Stomorska tankujeme vodu a doplníme trochu jídla, přeplouváme do zátoky Nečujam abychom uvařili pozdní oběd a prohlédli si vrak z roku 2011. Byl jsem překvapen, že vrak je těsně pod hladinou a není označen alespoň bójemi. Plout tam za tmy a vědět z průvodce, že je tam vrak, tak si myslím, že stejně není složité do něj najet. Mně se to skoro povedlo i ve dne, protože jsem si myslel, že je až za bójemi, které zabraňují pouze vplutí na konec zátoky. Romanova poznámka při najíždění ke kotvení „tady vpravo je ten vrak“ mne docela zaskočila… K večeru jsme vypluli na definitivně poslední úsek naší plavby do Sukošanu. Zdálo se, že nebude foukat a opět budeme muset motorovat nebo jít na kotvu a ráno na plachty. Jenže vítr neměl vát příhodným směrem.
Proto jsme zvolili variantu vyplout na volné moře, kde vítr foukal a později i zesílil, mohli jsme tak celou noc i den křižovat proti větru až téměř do Sukošanu na plachty. Tato etapa byla super, noční plavba, skoro úplněk, jasno, vítr a plné plachty.

pátek 25.05.18

Zastávky ke koupání a vaření na kotvě jsme udělali u Kaprije a kousek za Murterem, teplé moře si při plavbách na severu evropy moc neužíváme, tak proč se o něj připravit… Po natankování nafty se před 20:00 vyvazujeme u mola č.7 v Sukošanu, tím je naše putování ukončeno a čeká nás cesta domů. Katka s Vojtou a Lenka s Vaškem spěchali domů, proto vyrazlili na cestu večer po připlutí do maríny, my jsme si zdřímli, ráno předali loď a v 09:02 jsme opouštěli marínu Sukošan. Ve 20:15 Kája vystupoval doma v Plzni Božkově. Díky dobrému počasí a pohodové posádky opět hezký týden na moři.
Snad opět a dříve než za rok.