|
|
|
|
|
|
|
zpět |
|
|
|
|
Sukošan - Vis, Biševo a zpět |
|
|
|
|
10.11. – 17.11. 2018
Loď: Bavaria 46 Cruiser, Traminac
Délka 14,4 m;
Šířka 4,35 m;
Ponor 2,0 m;
Motor 41 kw;
Plachty 117 m2;
pátek 9.11.18
Stalo se téměř tradicí, že plavby začínají u Kódla. Důvodem je, že Kája dává v šanc své bílé, velké auto, aby nás dopravil do maríny. Proto opět plníme "sanitku" a
vyrážíme za teplem, na Jadran. Spací zastávku volíme v obci Mureck, na hranicích A a SLO, nedaleko pěkného vodního mlýna.
sobota 10.11.2018
Cesta proběhla bez ztráty kytičky a začínáme převzetí lodě v kanceláři u ne moc sympatické dámy, chápu, v listopadu jít v sobotu odpoledne v Chorvatsku do práce asi
není příjemné, ale vše vynahradil velmi sympatický a ochotný chlapík, který nám loď předal takovým holandským stylem: "Tady je loď, papíry, v klidu si vše proberte a
až budete hotovi zavolejte mi." (podobně to probíhalo i při předání...)
Tak se i stalo, vše bez problémů, doladilo se pár drobností a mohli jsme vyplout. Jenže nefoukalo a motorovat se nám nechtělo, tak jsme si udělali výlet do města,
dokoupili nějaký proviant a vyplutí odložili na ráno, brzo ráno :).
Ve starém Trogiru to v listopadu vypadalo jako po vymření, ale našli jsme restauraci, kde nám udělali i pizzu. Velký kontrast proti letním davům turistů.
neděle 11.11.2018
Probouzíme se do deštivého rána, alespoň trochu fouká a světe div se, už kolem 1030 vyplouváme, rozfoukává se, plachtíme, dlouho se neradujeme, vítr upadá
a nakonec směřujeme k Šoltě. Zakotvíme v zátoce u městečka Nečujam, vedle potopeného vraku výletní lodi za úplného bezvětří.
Neumím si představit, vplout tam za tmy a nevědět přesně, kde vrak leží, přitom horní část paluby je těsně pod hladinou, dokonce malinko vykukuje.
Neodpustíme si podzimní plavání na Jadranu, nenapadlo by mne, že na této plavbě se budeme koupat jako na letní dovolené.
pondělí 12.11.18
Ráno jsme se snažili vyplout opravdu brzo, už ve 0450 startujeme a vyplouváme, po 2 hodinách necháváme Splitské vrata za zádí a plachtíme na volném moři.
Míjíme Šoltu, Drvenik a přemýšlíme jak dál, protože s větrem to není tak úžasné a nemá smysl jen tak motorovat. Vplouváme do zátoky Starý Trogir a spoštíme kotvu.
Posádka využívá člun k plavbě na pevninu, osada Sevid je malebný poloostrov. Přichází soumrak, stále je bezvětří a objevuje se malá naděje, že další den bude vítr.
úterý 13.11.18
Vyplováme ze zátoky docela brzo, je slunečno a fouká lehká bríza. Po vyplutí ze zátoky dokonce začíná foukat víc, ale radost nám kazí vojenský člun. Na moři před námi
probíhají ostré střelby a pokračovat v plavbě nám vojáci nedovolí...
Vplouváme do maríny Frapa v Rogoznici a čeká nás pěkný výšlap do okolí. Pokračování v plavbě bude možné až po 1500, čeká nás několikahodinová nucená pauza.
Z maríny vyplouváme lehce před 1400, doufáme, že střelby nebudou tak dlouhé, ale nakonec stejně driftujeme a čekáme na povolení k plavbě. Úderem 1600 hodiny je trasa
na sever volná, s blížícím se soumrakem vytahujeme plachty a plujeme dál. Pokud na ničem jiném, tak na délce dne je vidět, že je listopad.
středa 14.11.18
Zhruba po 12 hodinách spouštíme kotvu, tedy vyvazujeme se na bóji v zátoce Telaščica na Dugem otoku a dospáváme. Tím, že den byl podstatně kratší než noc, jsme
většinou místo ke kotvení nebo bóje, které ještě nebyly vytažené z vody, hledali za tmy, takže dobrá svítilna byla nutnost. Ke kotvení jsme přistoupili většinou
proto, že jsme nechtěli motorovat v bezvětří.
V Telaščici jsme se zdrželi krátce, ani jsme nevystoupili na břeh, uvařili jsme, vykoupali se a odpoledne jsme pokračovali v plavbě dál na severozápad.
Pěkně foukalo, užívali jsme si plachtění, pozorovali delfíny a pokusili jsme se o MOB s lovením fenderu z moře, na plachty. Několikrát se nám to povedlo, až
Vojta nakonec skočil do vody jako živý figurant. Šlo do tuhého, když v jednom okamžiku se nám ztrácel v zapadajícím slunci a vlnách kolem 1m. Chvilku mi i zatrnulo.
Cvičení dopadlo dobře, Vojtu jsme vylovili, ale pokud se pluje na plachty, je velmi nutné počítat s větrem, kam doplout, sledovat plovoucího ve vodě a i při dobrých
podmínkách, kdy jsme věděli co dělat, to nebylo úplně snadné.
K večeru opět vítr slábnul, proto jsme v zátoce Sakarun našli volnou bójku a přečkali noc.
čtvrtek 15.11.18
Probouzíme se do krásného slunečného rána, vyplouváme a pokračujeme kolem mysu Veli Rat do zátoky Pantera. Malou zastávku jsme udělali u potopeného vraku vedle dvou
malých ostrůvků. Po desáté hodině spouštíme kotvu v Panteře, jsme na nejsevernějším místě, kam jsme na Jadranu s lodí dopluli a čeká nás celkem dlouhá
zpáteční cesta na jeden zátah. Téměř 100Nm, ale předpověď slibuje větrno, směr už nebude tak ideální, ale pojede to. Stačíme si udělat i krátkou zastávku
v Primoštenu.
Nepředbíhejme, zatím kotvíme, slunce svítí, opět se koupeme a prozkoumáváme nedalekou pláž, která je úzká a odděluje zátokuod volného moře.
Smutné je, kolik plastového odpadu moře vyplaví... je to síla, přitom jsme jen na zlomku dlouhého pobřeží.
V 1416 vyplouváme na zpáteční cestu. Opět fouká jenom chvíli, není ale zbytí a musíme motorovat. Teď už nemáme moc času. Do kýčovitých panoramat
se zapadajícím sluncem se opět probouzí vítr a žene nás zpět k našemu výchozímu bodu plavby, nyní to je náš poslední cíl.
Došlo i na refování plachet, cesta ubíhala výborně a rychle.
pátek 16.11.18
Kolem 0300 jsme se vyvázali u mola v Primoštenu, žádná jiná loď vedle nás nestojí, městečko působí ospale, bez turistů, je romantické a poklidné.
Provedli jsme lehký nákup, nesehnali rozbitý džbán na vodu do lodi, relaxovali na nábřeží a promenádě. Když se čas naplnil, opět jsme vypluli, abychom
připluli do Trogiru nějak rozumně. Vítr foukal svěle, ale směr nebyl úplně nejvhodnější, tak jsme počítali s křižováním.
Drvenickým kanálem foukal ostrý protivítr, proto jsme se rozhodli plout níže a přiblížit se Šoltanským kanálem, je tam víc místa a dá se lépe křižovat.
Kolem Šolty se zvedly i vlny a byl to už takový trochu baltický jachting :). Myslím, že do Trogiru jsme dopluli kolem 2100, legrace byla bajít marínu.
Nebyla moc osvětlená, hodně mátly světla z pobřeží, ale nakonec vše dobře dopadlo a přistáli jsme bez šrámu na těle, duši a lodi.
sobota 17.11.18
Převzetí lodi bylo na chorvatské poměry opět takové holandské, řekněte jaké byly problémy, co chybí a jinak OK.
Ono přebírat loď jenom od dvou posádek je asi také jiná pohoda, proti narvané maríně v sezóně.
Před opuštěním maríny jsme si udělali malou exkurzi na jednom větším katamaránu... možná to má něco do sebe, ale jednoroura je jednoroura :)
Ahoj!
|
|
|